Už od pěti let byla hudba pro Stefana Nardiniho vášní. Absolvoval konzervatoř a pak se stal celkem úspěšným nezávislým punkrckovým muzikantem. Jenže to je všechno dávno – teď už patří titulní stránky časopisů jiným. Najednou je mu šestatřicet a začíná bilancovat. A není na tom zrovna moc dobře. V jeho kapele hrají o generaci mladší chuligání. Nemá ani postel, kde by se mohl vyspat, dokonce ani přítelkyni. Zbývá mu už jenom kytara a staré auto s věčně zaseknutými dveřmi. A tak je načase vrátit se k rodině, o které léta nevěděl a popřemýšlet, co dál.