Fascinující trilogie uměleckých dokumentů režiséra Godfreye Reggia o stavu současně civilizace je završena. Téměř dvacet let od uvedení první části s názvem Koyaanisqatsi (1983), na kterou o pět roků později navázal snímkem Powaqqatsi (1988), podařilo se tomuto originálnímu filmovému tvůrci po mnoha peripetiích dokončit i závěrečný díl - Naqoyqatsi (2002). Názvy všech tří jeho filmů jsou odvozeny z jazyka ohroženého indiánského kmene Hopi a provází je minimalistické kompozice světoznámého newyorského skladatele Philipa Glasse, který se, kromě jiného, řadu let systematicky zabýval studiem hudby nejrůznějších národů včetně Indiánů.

Pojem Koyaanisqatsi znamená život mimo rovnováhu a v tomto filmu byl zobrazen životní styl charakteristický pro severní polokouli naší planety, svět ovlivněný spěchem, rychlostí a stále více dominující technologii. Powaqqatsi, život v přeměně byla pozornost kamery naopak upřena k jižní hemisféře, kde ještě převládá tradiční způsob rukodělné výroby, tedy ke světu, jenž je kulturou Severu pohlcován a se kterým tvůrce jednoznačně sympatizuje.

Výraz Naqoyqatsi má hned trojí spolu související význam: 1. Život jako vzájemné zabíjení, 2. Válka jako způsob života, 3. (interpretováno) Civilizované násilí. Ústřední myšlenkou této části je přesvědčení, že vše směřuje k unifikovanému způsobu technologického myšlení. Technologie přestává sloužit, ale stává se rozhodující součástí našeho života a bere všechny možnosti, jak si zachovat individualitu.

Ocitli jsme se v zajetí matematických vzorců, schémat a čísel, odvozených od binární soustavy nuly a jedničky (jakožto znaku kybernetiky), různých symbolů moci, peněz a showbyznysu, před očima se nám míhají známé tváře politiků, sportovců, umělců, vědců, soupeříme mezi sebou, kdo rychleji, dál a výš. Při tom všem se stupňuje agresivita a nesnášenlivost, přibývá válečných konfliktů, přicházejí stále hrozivější živelné pohromy a ekologické katastrofy. Člověk překročil hranice rovnováhy tím, že vytvořil technologii, která se snaží obsáhnout nekonečné množství možností, a to ve světě, který má omezenou, konečnou sumu zdrojů.

Reggio zaujímá vyhraněný, pro mnohé kontroverzní postoj. Je přesvědčen, že člověk se v současném světě stává cizincem a spěje ke svému zániku. Jedině tak ale může uvolnit místo civilizaci jiné, přirozenější, kde se zas bude moci normálně žít.