Připomínat nedožité výročí je smutné, ale upozornit na spíše přehlédnutou podobu Karla Černocha je potěšení! Dcera Tereza sestavila kompilaci z málo známých či zcela neznámých nahrávek, zachycujících tátu bez rockového nebo bigbandového doprovodu, jen s kytarou či malou partou. Archivy České televize, Českého rozhlasu i ty soukromé Karla Černocha, Václava Prejzka, Jiřího Pertla a Ondřeje Suchého vydaly svědectví o zpěvákovi v přitažlivě jemné hudební náladě.

Je to vlastně písničkářská deska, když podstatnou část si napsal a na kytaru zahrál zpěvák sám, zbytek pak byl napsán přímo pro něj. Nahrávky jsou z let 1972 až 1990, některé možná zvukově zcela neobstojí před měřáky hifistů, ale všechny platí za výtečné ukázky zpívání muže s obdivuhodným rozsahem a technikou, posvěcené souzněním s texty. Doprovází ho při tom také Jiří Pertl nebo Milan Tesař, uslyšíte také třeba baskytaru Jiřího Veselého. S výjimkou jedné převzaté písně jsou všechny původní.

Krom občasné malé kapelky je to často jen hlas, kytara a slova. Vedle bigbítového, swingového, popového či muzikálového odkazu Karla Černocha je to další důkaz jeho univerzální jedinečnosti v repertoáru, který si označení „krásně potichu“ plným právem zaslouží.