Popis

K lovu neodmyslitelně patří zvuková kulisa – štěkot rozvášněných psů, hlasy vystrašené zvěře, výstřely, zvuk rohů a trubek. Signální nástroje a atmosféra honů však dala vzniknout celému žánru „lovecké hudby“. Mezi nástroji jej nejvýrazněji symbolizuje lesní roh, který v Čechách po roce 1760 zdomácněl zásluhou hraběte Františka Antonína Šporka. Lovecká hudba pro různá obsazení (často pro dechovou harmonii) už nezaznívala při lovu samotném, leč při hostinách a jiných kratochvílích. Všechny kasace, serenády, partity (často s přívlastkem caccia nebo la chasse) připomínaly lov nejen volbou nástrojů, typickými souzvuky a melodiemi, ale i zvukomalebnými efekty a scénami (hlasy zvěře a ptáků, obrazy bujarého veselí po skončení lovu). Tři skladatelé představovaní na této nahrávce se počítají k českému vrcholnému klasicismu. Jiří Družecký i Jan Nepomuk Vent jsou autory bezpočtu oblíbených skladeb pro dechové nástroje. Pavel Vranický, přítel Haydnův i Beethovenův (oba si ho rádi volili za dirigenta svých děl), byl jednou z výrazných figur vídeňského divadelního provozu. Nechte se tedy od mistrů vtáhnout do podmanivé atmosféry honu i na následnou slavnostní hostinu.

Hluboké lesy, zvuk polnice a hlasy zvěře – pozvání na hon od mistrů českého klasicismu.