První díl husitské revoluční trilogie zachycuje období od května roku 1412 do léta roku 1415, onu vzrušenou dobu českého království, v níž dochází v Praze k projevům odporu proti kupčení s „všemocnými odpustky" jejichž prodej po celém království vyhlásil římský papež Jan XXIII. Ideovým vůdcem tohoto hnutí je kazatel Mistr Jan Hus, jehož slovům, žádajícím odstranění církevních zlořádů, naslouchají v Betlemské kapli tisíce prostých Pražanů, čeští páni i královna Žofie, manželka českého krále Václava IV. Po vyhlášení papežského interdiktu nad Prahou odchází Hus na venkov, kde pokračuje v šíření svého učení mezi prostým lidem, živořícím v poddanství šlechtických i církevních vrchností. Na podzim roku 1414 se Jan Hus vydá v doprovodu českých pánů do Kostnice, aby tu před církevním koncilem obhájil své učení. Církevní představitelé však kategoricky žádají, aby Hus odvolal to, čemu učil, a když tak Hus neučiní, odsoudí ho jako kacíře k potupné smrti upálením.