Snímek Jiná žena je třetím z Allenových emocionálně vypjatých filmových dramat, v nichž intelektuálně založení hlavní hrdinové vyhodnocují stávající životní situaci. Zatímco Interiéry a Září se výrazně soustředily na kratší časový úsek v životě několika postav, v Jiné ženě Allen – inspirovaný kromě Bergmana i Čechovem – volí mnohem výrazněji introspektivní cestu do nitra a vědomí hlavní hrdinky: skrze vzpomínky a sny. Tou je poněkud chladná padesátiletá profesorka filozofie, kterou setkání s mladou ženou donutí začít přemýšlet nad svou vlastní existencí, manželstvím a především nad zhodnocením minulosti, jíž se dosud nezabývala. Allen v tomto citlivě napsaném a natočeném snímku otevřeně pokouší o postižení komplikované ženské osobnosti, která navíc žije ve velmi specifické společenské vrstvě, těší se profesionálnímu respektu a nemá žádné existenční potíže. Umělecká působivost Jiné ženy do značné míry stojí na brilantním hereckém výkonu Geny Rowlandsové v hlavní roli a na unikátním vizuálním pojetí legendárního švédského kameramana Svena Nikvista.