Tonda, kvítko periferie, našel náhrdelník, který ztratil kolem běžící zloděj. Když ho chce ukrýt v parku, potká kamaráda Pepíka, který se chce oběsit kvůli nevěře své ženy Heleny. Jdou ale spolu k Pepíkovi domů, kde se mimo jiné potkávají také s tajným policistou. Tonda ukryje šperk v kytici květů a Helena v domnění, že je to dar od jejího ctitele, prchá i s kavalírem. Oba kamarádi je pronásledují a když povedený nápadník okrade Helenu, Tonda s Pepou mu náhrdelník zase vezmou. V zápětí jsou však pronásledováni bandou, která šperk původně ukradla…


V pořadí druhý film Voskovce a Wericha byl natočen v roce 1932, rok po uvedení jejich filmové prvotiny Pudr a benzín. Děj byl jednodušší než u prvního filmu a oba tvůrci se soustředili především na vytváření mnoha komických situací a gagů. Film natočil opět režisér Jindřich Honzl a jeho důležitou součástí byla opět hudba Jaroslava Ježka. Zazní tu nejen evergreen Život je jen náhoda v podání Hany Vítové a Ljuby Hermanové, ale také valčík Rej vážek, Beguine Hydroplan a Pochod stoprocentních mužů. Dodejme, že v roli Pepíkovy nevěrné ženy se představí bývalá modelka Eliška Pleyová, vlastním jménem Plachová.

Stejně jako předchozí film i tento byl kritikou přijat poměrně rozpačitě, což však nemění nic na skutečnosti, že patří do zlatého fondu naší předválečné kinematografie.