Nezlobte dědečka
Eman Vovísek zapíjí nešťastnou lásku k Lidušce, která se provdala za jeho bratrance, továrníka Daňka. Protože je Eman v opilosti agresivní, odvezou ho do nervového sanatoria, kde se sejde se strýcem Hanibalem. Hanibal se zhroutil poté, co se s ním rozešla manželka Matylda. Matylda chtěla být volná, aby se mohla provdat za svou první lásku, strýce Jonathana, který má přijet z Ameriky. Jonathan pošle telegram, že se zdrží v Paříži. Daňkovi se taková situace nehodí. Předpokládal, že se Liduška bude věnovat návštěvě z Ameriky a on sám mezitím pojede za milenkou. Navštíví proto Vovíska a přemluví ho, aby hrál roli Jonathana. Když Matylda zjistí, že Jonathan je už v Praze, začne ho pronásledovat. Hanibal uteče ze sanatoria a ze žárlivosti chce domnělého Jonathana zabít. Do všeobecného zmatku přichází skutečný Jonathan a prozradí, že přijel jen proto, aby všem oznámil své zasnoubení s mladou Američankou. Matylda se vrátí k Hanibalovi a Vovísek k sekretářce Josefince, která ho už dávno miluje.

Pytlákova schovanka
Slavná parodie na melodramatické kýče líčí, jak chudá schovanka ke štěstí přišla zásluhou šlechetného milionáře. Nápaditě jsou tu zveličeny jak dějové zápletky, tak herecké ztvárnění, záměrně a s nadsázkou umocňující obvyklá klišé. Pozoruhodné je to, že film nachystali právě tvůrci, kteří se parodovaným kýčům úspěšně věnovali. Pokud by snad někomu nedošlo, že se dívá na parodii, v závěrečné barevně natočené scéně se dočká vysvětlení, že tvůrci se chtěli vysmát všemu falešnému.
Dívka Elén žijící se svou matkou a otčímem na lesní samotě má velký pěvecký talent. V den svých dvacátých prvých narozenin utíká z domova a už ve vlaku se do ní zamiluje milionář René. Jejich cesty se brzy rozcházejí, aby se brzy mohly opět spojit. Do Elén se zamiluje houslista Pavel Sedloň a ačkoliv ho Elén nemiluje, je odhodlaná se za něj provdat. V té době René umírá vyčerpán z práce na operetě Srdce v deliriu. Je však v poslední chvíli zachráněn a vše spěje k šťastnému konci, kdy Oldřich Nový vysvětlí, jak to všechno autoři vlastně mysleli.