Kvílící vítr bičuje stromy v bouřlivé noci roku 1940. Jako ozvěna hromu vtrhne do starého viktoriánského domu na samotě u jezera muž. Rozhněvaný a plný hrubosti. Strachem ovládaná matka schovává svého malého syna do podkroví. Ten se stane jediným svědkem její vraždy. Když muž dům opouští, ozvěna mu donáší slova chlapce z úkrytu. "Jsi prokletý, nemůžeš uniknout!"

Teď je rok 1996 a skupina přátel plánuje společný víkend. Alabert nabídne jako místo k odpočinku dům u jezera, který patří jejich rodině. „Byl sice nějaký čas opuštěný, ale bude to nádhera“ láká Albert své přátele. Jako nádherný víkend to vypadá do chvíle, než se dábelské síly dají do pohybu.