Hitlerovy štáby ukončují přípravy na invazi na Balkán a do Sovětského svazu, Vůdce svým podřízeným dokonce sděluje přesné datum zahájení operací. Poslední překážkou v postupu na Řecko je Jugoslávie, jejíž vedoucí představitelé jsou ochotni s Německem spolupracovat a připojují se k Paktu tří. To však vyvolá nepokoje zejména v Srbsku a dochází k Brity podporovanému vojenskému převratu, po kterém se ujímá moci mladý král Petar II. Karadžordževič, stojící pevně na straně Spojenců. A tak Hitler musí rychle změnit plány a Jugoslávii obsadit násilím.

Válka mezi stále ještě osamocenou Velkou Británií a Německem zuří ve vzduchu a na moři. Stále jsou bombardována britská města, přístavy, doky a velké továrny, na což Británie odpovídá bombardováním německých námořních základen, loděnic a průmyslových objektů. Ale RAF již začíná tvrdě útočit i na německá města. Na moři pokračuje válka jak mezi hladinovými plavidly, tak válka ponorková. Dochází k bitvě u mysu Matapan, která významně oslabí schopnosti Itálie kontrolovat Středozemní moře. V Atlantiku řádí bitevní lodi Scharnhorst a Gneisenau a zejména ponorky. Ale úspěchu dosahují i Britové, protože německé ztráty ponorek rovněž rostou.

Do Řecka jsou přesunována spojenecká vojska ze Západní pouště, Egypta a Palestiny k obraně proti připravované německé invazi, kterou signalizují masivní přesuny německých jednotek do Rumunska a Bulharska. Přesuny vojska ze severní Afriky je však významně oslabena obrana nedávno dobytých území v Libyi a dochází k první ofenzívě Afrikakorpsu, při které jsou obsazena města El Agheila a Mersa Brega.

Úspěšně pokračují operace Spojenců ve východní Africe - v Eritrei, Italském a Britském Somálsku a v Habeši, dnešní Etiopii - kde spojenecké jednotky postupují na hlavní město ze dvou směrů, od východu přes Hargeysu a od západu přes Asosu a Mendi.

Na Dálném Východě postupují japonská vojska úspěšně přes čínské území od východu na západ. Válka je zde nesmírně krutá a krvavá.