7. díl: Povstání a zrada
Píše se rok 162 našeho letopočtu. Marcus Aurelius zdědil říši na jejím vrcholu. Už sto let vládnou mír a prosperita, hranice impéria se táhnou od Irského moře k poušti v Sýrii. Ale čím víc Římské impérium roste, tím lákavějším terčem se stává. Na dvou frontách – na východě a na severu, vypukla válka. Stejně tak i mor si vybral na obyvatelstvu svou krutou daň. Marcus Aurelius by raději zůstal v Římě a psal o filozofii, ale povinnost mu velí říši chránit. Války, které vede s Germány, jsou dlouhotrvající a krvavý problém do kterého zabředl, a který, zdá se, nikdy neskončí. Ale smrtí Marka Aurelia vzal rovněž za své jeho sen o dobytí Germánie. Císařův syn Commodus nepokračuje v otcových šlépějích, protože dává přednost životu v přepychu v hlavním městě říše před nebezpečným životem vojáka.

8. díl: Hněv bohů
Na počátku třetího století se Řím nachází v krizi. Zpustošený občanskou válkou a invazí nepřátel, nyní čelí snad ještě většímu problému – novému náboženství – křesťanství. Věrný generál císaře Filipa - Decius svaluje vinu za útoky Gótů na hranici impéria i za povstání zrádců proti císaři na jeho shovívavost vůči křesťanům. Ale sám Decius se také brzy stane zrádcem, utká se s Filipem v bitvě a zajistí si korunu pro sebe. Už jako císař se snaží získat zpět přízeň pohanských bohů a první obětí jeho vlády jsou křesťané. Přesto se bohové i nadále hněvají – na Řím udeří mor a Gótové podnikají mohutné invaze na území impéria. Decius a jeho syn Herennius přinutí k vojenské konfrontaci Cnivu, gótského krále. Bitva skončí smrtí Decia – a je to poprvé, kdy byl římský císař zabit v bitvě s barbary. Naneštěstí pro Římskou říši to nebude naposled.

9. díl: Vojákův vůdce
Těsně před koncem třetího století občanská válka rozdělila říši na kusy a nechala hranice říše otevřené invazi barbarů. Římané, žijící na východní a západní hranici, daleko od Říma, byli ponecháni, aby se bránili sami. To způsobilo, že si sami budovali vlastní armády a jmenovali své vlastní císaře. Když se říše takto polarizovala, ze společenské třídy vojáků se nad ostatní vyšvihl jeden výjimečný muž – aby se stal císařem v samotném Římě. Jmenoval se Aurelián a s neotřesitelnou vírou ve svůj božský původ bojoval s barbary, kteří tou dobou již ohrožovali i samotný Řím. Když zabezpečil a ochránil “věčné město,” zaměřil se Aurelián na ty, kteří říši roztříštili – na bojovnou královnu z východu a hrdého velitele ze západu. Poté, co oba porazil, během pěti krátkých let říši znovu sjednotil. Získal titul “Obnovitel světa”. Na krátkou dobu nastal mír. Ale v roce 275 našeho letopočtu byl Aurelián zavražděn. Nad jeho smrtí truchlili Římané v celé říši. Dobře si uvědomovali jeho výjimečnost a velikost.